Sedí tu v místnosti na židli sám,
říká, že ona je anděl, ona jediná,
dívá se na obrázky a vzpomíná,
stále se dívá na ni, je nádherná!

Sedí tu na podlaze sám a brečí,
přes slzy už nevidí cestu ven,
touha po lásce a srdce křičí,
postavit ho dokáže ona jen!

Sedí tu a bolestí padá k zemi,
nemá sílu vstát, nemá sílu snít,
stálé říká: nechci být mezi němi,
avšak musím životem dále žít!

Leží tu, už nesedí jako kdysi,
srdce mu brečí a oči mu krvácí,
někdo za ním jde, ptá se: kdo jsi?
Nikdo nic nevidí, život nevrací!