Psát zprávu a neznát písmenka,
pro nenávist ruce jsou zkřížené,
vidět text, ale zapomenout znaménka,
pro čistou tu lásku oči stvořené!

Věci dvě stejné, ale přitom jiné,
dva řádky a ta slova žádná.
Je to ono? Ne, je to stále stejné,
stále jiná a místa přitom prázdná!

Blízko, ale přitom daleko se nachází,
láska bez lásky nemůže přece být,
život přes mříže, život ostnatý neschází,
na lásce už nezáleží, pro lásku nechci žít!