Když se modrá obloha mění v černou,
za oknem se na život dívám,
když ona je mou hvězdou jasnou,
tu nadějnou píseň si zpívám.

Ruce hebké, život hořký a oči modré,
za oknem lehce na svět přihlížím,
naděje snad změní vše v dobré,
kam stopy mé povedou jen vyhlížím.

Stále píseň v uších poslouchám,
ta naděje se mi přece jen nezdá,
na minulost se teď nekoukám,
duše má lepší život pozná – musí!